Ve spolupráci s rodinou Antonína Reichela, který prošel první světovou válkou jako dělostřelec u těžkých houfnic, jsme připravili a vydali jeho vzpomínky sepsané po válce na základě deníčků, které si vedl. Vzpomínky jsou psané velmi čtivou formou (Antonín Reichel pracoval celý život jako četník a na popis událostí měl zjevně talent), doplnili jsme je mapkami zachycujícími jeho pohyb po frontách i v zajetí a krátkými vysvětlivkami.
Knihu je možno si objednat zde.
U příležitosti 110 let od vypuknutí první světové války jsme uspořádali několik přednášek a jednu větší akci: přednáška "jak začala válka pro vojáky z Jesenicka" v muzeu Jeseník (28.7.), prezentace na téma padlých vojkovických vojáků ve Vojkovicích (19.9.), přednáška "Jak začala válka pro vojáky z Vysočiny" v muzeu Jihlava (5.11.) a pásmo čtení vzpomínek vojáků rovněž v muzeu Jeseník (10.11.). V ten stejný den se navíc uskutečnila tradiční pietní akce na vojenském hřbitově Olomouc-Černovír, na které jsme představili mobilní aplikaci, která aspoň virtuálně vrací na hroby vojáků jména.
Prošli jsme si úsek fronty kolem Lupkovského průsmyku, a to z obou stran (z polské i slovenské), zúčastnili jsme se pohřbu vojáků z první světové války na Chryszczatě a setkali se s polskými kolegy... Podrobná reportáž je zde.
Poprvé v historii našeho spolku jsme se vydali na expedici na západ - konkrétně do Belgie. Nebylo to jen po stopách první světové války, ale hlavně po nich... Podrobná reportáž je na blogu.
Jednalo se spíše o společenskou událost: cílem cesty do Humenného bylo tentokrát především setkání s přáteli - s těmi, s kterými se vídáme každou sezonu, ale i s několika, se kterými se vídáme jen zřídka.
S archeology z projektu zakopy.cz jsme se po mnoha letech vrátili nad Výravu, kde jejich výzkum začal. My jsme pro identifikaci míst v terénu zkusili "nasypat" data (podkladové mapy, plánky z archivu, data z již realizovaných výzkumů, LIDAR...) do qGISu a vyzkoušet použitelnost tohoto nástroje přímo v terénu. Archeologové zase konečně získali povolení kopat, a s gustem ho využili... Celý zápisek z expedice je na na blogu, a o dalším vývoji budeme časem informovat.
Šestý ročník zimního pochodu Karpaty - pohříchu ovšem spíše jarními - nás vedl jednak ve stopách Marvana nad Kalinovem, ale hlavně vstříc další aféře s neodborně (re)konstruovanými vojenskýcmi hřbitovy nad Čertižným poblíž. Podrobnosti najdete jako obvykle na blogu, a o dalším vývoji budeme časem informovat.
Dodatečně jsme vytvořili ještě jeden dokument o bojích 13. zeměbranecké pěší divize v Karpatech na začátku roku 1915 - tentokrát o bojích na Manilowe v březnu 1915, kde byla divize během dvou týdnů prakticky zničená. Dokument najdete na YouTube:
Na konci října jsem už tradičně měl přednášku v Muzeu Vysočiny v Jihlavě, tentokrát na téma bitvy o Parkoszowice, kterou jihlavský 81. pěší pluk svedl 17.11.1914 (záznam by měl být v budocunu dostupný na YouTube kanálu, který muzeum plánuje zprovoznit). K meznárodnímu dni veteránů 11.11. jsem pak - také už tradičně - přednášel v Muzeu Jesenicka v Jeseníku, tentokrát na téma "Jak skončila válka pro vojáky z Jesenicka". Následujícího dne, tedy v neděli nejbližší Dni veteránů, jsme se, rovněž zcela tradičně, sešli na pietní vzpomínce na padlé vojáky v Olomouci-Černovíře.
Na letní návštěvu bojiště u Manilowe během natáčení dokumentu jsme navázali další expedicí, tentokrát v doprovodu rodiny potomků jednoho z vojáků, který zde v březnu 1915 byl těžce raněn. Na blogu tak tentokrát najdete popis cesty očima paní Moniky, vnučky onoho vojáka kroměřížského LIR 25.
Většinu léta nás zaměstnávalo natáčení několika krátkých dokumentů ve spolupráci se stážistkou z Pennsylvánie, která nás za tímto účelem navštívila. Zápisek z průběhu celého projektu najdete na blogu, první dva dokumenty pak na YouTube:
Spojili jsme účast na brigádě na rekonstrukci vojenských hřbitovů u Výravy (východní Slovensko) s krátkou cestou na Ukrajinu, kde jsme se zúčastnili odhalení památníku českým vojákům padlým v červnu 1915 při překračování Dněstru u Starého Martiniva, a setkali se aspoň krátce s kolegy, kteří už rok a půl nemůžou vycestovat ze země a přestože mají spoustu jiných starostí, věnují se vedle toho také dalšímu hledání a rekonstrukcím vojenských hřbitovů z první světové války. Celá cesta je popsána na blogu.
Podrobně jsme prozkoumali bojiště jihomoravské 4. pěší divize z listopadu 1914 u Parkoszowic a Lgoty Murowane. Hlavním cílem bylo doplnit terénní znalosti k připravovanému článku o bitvě IR 81 u Parksoszowic (17.11.1914), k čemuž nám hodně pomohli místní, kteří se o boje, jež proběhly přímo na místěch kde žili jejich předci, zajímají. Popis celé cesty je samozřejmě k dispozici na blogu.
Jarní cesta měla trochu neobvyklý program: Jeden den čistě dronování, jeden den tradiční výšlap na Kobylu, a jeden den poznávání údolí Cirochy. Popis celé expedice je opět na blogu.
Ve spolupráci se spolkem Nezapomenutí legionářští "bráškové" jsme uspořádali přednášku pro kronikáře z oblasti Uherskohradišťska, která je seznámila se základními údaji o českých vojácích v první světové válce (jak na straně Rakouska-Uherska, tak v legiích) a kde lze hledat údaje k nim. Akce měla dobrý ohlas a chtěli bychom ji zopakovat i v jiném regionu.
Konference na téma bojů na Slovensku se tentokrát uskutečnila v Humenném jakožto součást Visegradského projektu, jehož cílem je natočit dokument o bojích v Karpatech. Proto jsme se zde sešli nejen s kolegy ze Slovenska, Polska a Maďarska (virtuálně také z Ukrajiny), ale také s filmařem Martinem Tokárem, který dokument chystá a kterému jsme v průběhu konference do kamery nahovořili mnoho moudrého (jedná se však zatím jen o trailer, v případě úspěchu následného projektu bude následovat ještě další natáčení). Mimo to jsme také dávali rozhovory do rusínského i ukrajinského vysílání východslovenského rozhlasu, prošli si Humenné ve stopách první světoví války (ano, na to kolikrát jsme zde už byli, je tam dost míst, která jsme navštívili poprvé) a udělali si výlet do terénu nad Čabinami.
Příspěvky z konference jsou postupně zveřejňovány na YouTube.
I pátý ročník turistického pochodu po karpatských bojištích proběhl - bohužel nutno podotknout, že už tradičně - v poněkud omezené sestavě. Poprvé jsme vyrazili na úsek mezi Wolou Michowou a Manilowou, který jsme zčásti prošli, a pak na hřeben nad Medzilaborce, resp. Haburu. Zápisek z akce včetně fotografií najdete jako obvykle na blogu.
Letošní pietní akce na Černovírském hřbitově proběhla už víceméně pod taktovkou Komunitního centra válečných veteránů Olomouc a navazovala na mši pro válečné veterány na Klášterním Hradisku. Letos se navíc zúčastnili uniformovaní příslušníci brněnského IR 8, kteří čestnou stráží i salvou akci opět o něco povznesli. Dočasně na trvání akce jsme také na hřbitov vrátili označení hrobů hvezdičkami, abychom aspoň symbolicky během připomínky padlých několika z nim vrátili jeijich jména. Překvapeně jsme konstatovali, že dvěma z nich nedávno jméno vrátila i správa hřbitovů, když na plochu pohřbeiště umístila čtyři restaurované původní kříže označující hroby, jeden z nichž je dokonce opatřen replikou původního nápisu.
Letošní podzimní přednáškové "turné" mělo dvě zastávky na tradičních místech - nejdříve v Jihlavě, kde se každoročně věnujeme většinou IR 81 (případně LIR 14), tentokrát s příspěvkem na téma bojů pluku na Dněstru na konci června 1915. A potom na Den veteránů v Jeseníku, kde jsme po tříleté pauze (to to letí!) s panem ředitelem vymysleli přednášku na téma veteránů a historické paměti na první světovou válku v ČR - uvidíme, zda nastartuje každoroční připomenutí Dne veteránů v Jeseníku, které tam zatím chybí.
V rámci pokračujícího projektu Manilowa proběhla na podzim konference v Baligródu, na které se poprvé sešli v širší skupině nejen výzkumníci pracující v terénu s detektory, ale také badatelé, kteří se tématem zabývají. Po delší době jsme se tak potkali s některými vzdálenými spolupracovníky, a také se upsali k další spolupráci... Krátký popis akce je opět na blogu.
Už delší čas jsme měli v merku Tyrolský archiv v Innsbrucku, kde jsou podle našich informací dochovány materiály k tyrolským plukům rakousko-uherské armády. Jelikož jde o jediné kompletně dochované plukovní materiály, ke kterými jsme schopni se dostat, a jelikož v rámci archeologického výzkumu na Staviskách se zabýváme právě pozicemi jednoho z tyrolských pluků, konečně jsme do archivu vyrazili na průzkum. Co se týče materiálů k bojům na východní frontě v prvním roce války, které nás nejvíce zajímají, ukázalo se, že jich je tam méně než jsme si představovali, nicméně stále více, než lze za jednu návštěvu projít. To hlavní - materiály ke Staviskům - jsme tedy zpracovali, a kromě toho si odvezli mnoho různých střípků informací k nejrůznějším dalším tématům, a také přehled toho, co v archivu je a co není, který se hodí, až zase někdy budeme mít cestu kolem... (krátký zápisek je též na blogu)
Pátrání po osudu jednoho českého vojáka, který v roce 1915 "zmizel na ruské frontě", tentokrát dospělo až k cestě na bojiště s jedním z jeho potomků, který celé pátrání před rokem inicioval. Cestu jsme spojili s návštěvou polských archeologů i účastí na brigádě pořádané KVH Beskydy na vojenských hřbitovech nad Výravou, které po desíti letech už nutně potřebují renovaci, a byla z toho přímo ukázková expedice. Neporzradím tajemství když poznamenám, že pan Michal byl doslova nadšen. Celý příběh cesty najdete na blogu.
Po delší době jsme zase jednou navštívili italské, resp. slovinské bojiště, abychom splnili dávný sen vystoupat na Krn. Při té příležitosti jsme se setkali s kolegy z místní organizace starající se o udržování památek a turistických tras z první světové války "Poti miru". Celý cestopis je k přečtení na blogu.
Po dvou letech, kdy se tradiční časně jarní expedice do terénu, ideálně průhledného a průchozího, neuskutečnila kvůli covidovým omezením, jsme si to chtěli trochu vynahradit delším pobytem než je obvyklé. V jeho první části jsem se věnoval především projítí a dokumentaci míst nasazení IR 81 v Karpatech, které jsem si "dlužil" už dva roky; došlo ale i na další dosud námi neprozkoumanou část bojiště Velikonoční bitvy v okolí Výravy (z toho časem něco bude...) a také ddalší průzkum pozic u Veľkropu. Kompletní zápis z expedice visí na blogu.
Čtvrtý ročník turistického pochodu po karpatských bojištích - ve stínu rozvíjejících se světodějných událostí poněkud omezený a zkrácený - jsme se věnovali primárně bojišti v okolí Veľkropu. Zápisek z akce včetně fotografií najdete jako obvykle na blogu.
Naši noví ukrajinští kolegové, se kterými jsme navázali kontakt na konferenci v Bardejově, kuli železo, dokud je žhavé, a velmi rychle zorganizovali podobnou akci u sebe v Ivano-Frankivsku. Na konferenci jsme se tak seznámili s dalšími detaily o jejich činnosti a situaci, a na následující exkurzi měli možnost navštívit několik vojenských hřbitovů. Poslední den jsme si ještě udělali individuální výlet ke Starému Martinovu, místu kde padly stovky českých vojáků při překračování Dněstru na konci června 1915, a kde se jim právě ve spolupráci českého Ministerstva obrany a nadšenců z ČR i Ukrajiny buduje výrazný památník. Zápisek z cesty je k dostání na blogu.
Letos jsme tradiční bohoslužbu za padlé na vojenském hřbitově v Černovíře poprvé spojili s jinou akcí podobného smyslu - mší pro válečné veterány, konanou vždy v neděli před 11.11. v kapli vojenské nemocnice Klášterní Hradisko. Navíc v úterý 9.11. Komunitní centrum pro válečné veterány, které rozjíždí svou činnost i v Olomouci, uspořádalo vojenský pochod směřující právě na vojenský hřbitov, kde více než 50 účastníků symbolicky zapíchlo vlčí máky na hroby pohřbených vojáků. Doufáme, že tato spolupráce bude pokračovat i v následujících letech, a velmi oceňujeme hlavně to, že Komunitní centrum se problematikou vojenského hřbitova Černovír chce intenzivně zabývat. Věříme, že společnými silami se nám podaří vymyslet další postup!
Konference Prvá svetová vojna a severovýchodné Slovensko v Bardejově nám po dlouhé době umožnila setkat se osobně s velkou částí našich kolegů ze Slovenska, Polska, Maďarska, Ukrajiny i Slovinska, ale také seznámit se s novými kolegy z Ukrajiny (konkrétně z Ivano-Frankivsku), kteří se v poslední době začali věnovat obnově zapomenutých vojenských hřbitovů v jejich oblasti. Jelikož pro toto území zatím chybějí jakékoliv archivní podklady, budou to mít tito nadšenci velmi těžké - jsou ale místní, takže mají největší šanci se situací pohnout. Budeme jim nejen fandit, ale v rámci našich možností i pomáhat.
Po konferenci jsme ještě strávili jeden den v terénu na bojišti nad Výravou a druhý na polské straně hranice, kde jsme se stihli zastavit na další akci Galicyjských eksploratorů na hoře Manilowa. Byli jsme příjemně překvapeni, jak moc se do projektu zakousli, a obdivovali jsme, že se jim podařilo přímo na vršku Manilowe založit vojenský hřbitov, kam budou postupně přesouvány ostatky vojáků nalezených v okolí. Zápisek z celé cesty naleznete na blogu.
Po delší pauze způsobené omezením cestování covidem konečně relativně krátká sice, ale dost nabitá cesta do Karpat za kolegy z Polska a Slovenska: zápisek zde.
Po mnoha letech úsilí (především našich dobrovolníků, kteří se ujali kolosálního úkolu přepsat desítky tisíc jmen) konečně oficiálně představujeme databázi seznamů ztrát českých jednotek. Zatím jsou v ní údaje o vojácích jihlavského IR 81 a díky spolupráci z kolegy z jihočeského IR 91 také seznamy tohoto pluku. Doufáme, že se však bude nadále rozšiřovat (podrobnější informace zde.
Letošní tradiční vzpoínková akce na padlé vojáky u příležitosti Dne veteránů se musela uskutečnit v omezené podobě. Natočili jsme z ní však reportáž, díky které se můžete ke vzpomínce aspoň virtuálně připojit i nadálku
V září jsme se zúčastnili expedice s kolegy-archeology, směřující na východní Slovensko, při níž provedli vůbec první klasický archeologický výzkum lokality z první světové války na východní frontě. Zachytili jsme tento historický okamžik na film a vyrobili krátký dokument (zde ještě trailer, který k jeho zhlédnutí láká).
Uskutečnili jsme sbírku na výrobu co největšího počtu hvězdiček se jmény vojáků na olomoucký vojenský hřbitov v Černovíru. Podařilo se nám získat skoro 23 000 Kč, což bude stačit na výrobu všech hvězdiček do skce H, a ještě zbyde i na další. Všem přispěvatelům velice děkujeme!
V létě jsme absolvovali celkem tři kratší cesty do Karpat na slovensko-polském pomezí, během kterých jsme především zkoumali možnosti využití dronu při našem bádání. Podrobná repotáž z cest je k přečtení na blogu. Během druhé cesty jsme se zúčastnili archeologického bádání krakowských archeologů na dvou vojenských hřbitovech (které se jim nakonec podařilo potvrdit) a zapojili se tak do dalšího projektu v této oblasti, který slibuje dlouhodobou spolupráci. V rámci třetí cesty jsme se zapojili do profeonálního natáčení našich kolegů z KVH Beskydy - uvidíme, co z toho vzejde...
Po delším úsilí a mnohých zdrženích se nám na začátku července podařilo převzít a umístit hvězdičky se jmény vojáků, pohřbených v první řadě sekce H na vojenském hřbitově Černovír. Ke dvěma hrobům označeným už v listopadu 2018 tak přibylo dalších 18. Hlavně jsme tím ale konečně uspokojivě vyřešili technické (a cenové) aspekty výroby hvězdiček a chystáme se zahájit sbírku na označení co největšího počtu dalších hrobů.
Opatření přijatá v důsledku epidemie nám zhatila plánované expedice do terénu (ještě jednou Karpaty), konference (Tarnobrzeg), přednášky (muzeum Žďár nad Sázavou) a zřejmě i několik cest do vídeňského archivu. Na druhou stranu jsme ale obohatili svůj YouTube kanál, kam jsme umístili dvě komentované prezentace popisující závěry našich výzkumů zaměřených na početní stavy rakousko-uherské armády a jejího hospodaření s muži-vojáky během války; odkazy na ně najdete ve videosekci našeho blogu.
V textové formě tam pak najdete také sérii článků, popisující hospodaření s branci z pohledu jednotlivého pluku rakousko-uherské armády.
Již třetí ročník turistického pochodu po karpatských bojištích nás zavedl na Parilov vrch (turnovský IR 94), k Veľkropu a po stopách IR 81 okolo Bystré. Zápisek z akce včetně fotografií najdete jako obvykle na blogu.
Dostali jsme možnost zúčastnit se setkání archeologů z Polska a ČR, zabývajících se zkoumáním provoválečných lokalit, které uspořádala krakovská univerzita. Navázali jsme tak další kontakty v tomto směru a hlavně doufáme, že bude v budoucnu probíhat reálná spolupráce těchto skupin; na setkání se totiž ukázala, že se vesměs všechny zabývají stejnými věcmi a řeší stejné otázky. Jejich spolupráce by tedy dávala velký smysl; my, kteří stojíme trochu bokem, k ní můžeme přispět poskytováním výsledků našeho archivního výzkumu, tak jak to již několik let funguje ve vztahu s archeology brněnskými.
V rámci podzimního cyklu přednášek v muzeu Jeseník jsme natočili amatérský sice, ale použitelný záznam prezentace Vojáci z Jesenicka na frontách Velké války, která stopuje opavské pluky - 1. pěší a 15. zeměbranecký pěší - během celé války. Jedná se o stručný přehled bojišť, na kterých jejich vojáci působili, doplněný fotografiemi terénu a hřbitovů na místě. Videozáznam jek dispozici na našem blogu.
V neděli 10.11. jsme se sešli opět na vojenském hřbitově v Olomouci - Černovíře, abychom si připomenuli padlé vojáky z první světové války u příležitosti Dne válečných veteránů. Bohoslužbu za padlé vojáky na vojenském hřbitově vedl kaplan Armády ČR pan Roman Lukáš. Letos poprvé jsme si uvědomili, že se s naší akcí už několikátý rok nepřímo potkáváme s jinou akcí u příležitosti Dne válečných veteránů, která se koná přímo na Klášterním Hradisku - Mší pro válečné veterány. Dohodli jsme se tedy s jejím organizátorem, že od příštího roku bude vhodné obě akce spojit a pořádat je společně.
Náš spolek byl osloven, aby se zapojil do projektu Manilowa, organizovaného lesní správnou Baligród, jehož cílem je připomenout na jednom z nejvýznamnějších bojišť karpatské zimy 1914/1915 válečné události a padlé vojáky obou stran. Jelikož na Manilowe bojovalo hned několik pluků z Českých zemí (celá jihomoravská 13. zeměbranecká pěší divize - tedy LIR 14, LIR 24 a LIR 25 -, ale třeba i turnovský IR 94), celý projekt nás velmi zajímá. Na počátku října jsme se přímo na místě setkali se zástupci organizátora a mnoha dalších institucí a organizací, které se na projektu budou podílet, a dohodli jsme se na spolupráci. Projekt vypadá z našeho pohledu velice smysluplně a má velký potenciál, doufáme tedy, že se rozvine. První cestu do Baligródu jsme doplnili několikadenní expedicí do Karpat (tentokrát ze slovenské i polské strany), jejíž popis je k dispozici tradičně na blogu.
První akci v rámci projektu uskutečnili polští badatelé již poslední říjnový víkend. Při průzkumu lokality bojů bylo nalezeno sedm potenciálních míst pohřbení vojáků a mnoho artefaktů, které budou umístěny do chystaného muzea v Baligródu. Zápisek z druhé expedice najdete rovněž na blogu.
Společně s kolegy ze znojemského muzea, kteří chystají publikaci o Znojemácích ve Velké válce, jsme se vypravili po stopách jihomoravské 4. pěší divize, v jejichž řadách znojemský IR 99 působil, po Polsku (a znojemská část výpravy pokračovala i na Ukrajinu) - zápis z expedice je k dispozici na blogu. My jsme namísto Ukrajiny strávili tři dny v Biesczadech, tedy polské straně Karpat, v oblasti těch nejtěžších zimních bojů z počátku roku 1915 - o čemž pojednává tento samostatný zápisek.
Výprava po stopách tažení odloučeného IV. praporu jihlavského IR 81 v Srbsku v roce 1914 byla součástí větší cesty po bývalé Jugoslávii, během které jsme navštívili také Pulu. Podrobný zápis z rozsáhlé cesty najdete na blogu.
Jarní výpravu do Slovinska jsme tentokrát směřovali čistě na nejjižnější úsek bojiště, na Kras, kde probíhaly nejtěžší boje, a kde bývá vždy při našich letních cestách většinou takové vedro, že nás motivuje přesunout se na jiné čísti fronty... O tom, co se nám tam navštívit podařilo, a co nikoliv, se jako obvykle dočtete v zápisku na blogu.
Na přelomu února a ledna se nám sešlo několik prezentačních aktivit. Nejdříve prezentace knihy Zeměbranci z Hané v knihkupectví Kosmas v Olomouci, pak dvě přednášky v Jeseníku v rámci jarního bloku přednášek tamějšího muzea, a konečně další povídání o jihlavském IR 81 ve Žďáře nad Sázavou, rovněž v okresním muzeu. Potěšitelná je poměrně hojná účast na všech akcích, především pak ve Žďáře, kde bylo opět doslova přeplněno.
Společně s kolegy ze Slovenska a z Ukrajiny jsme i letos vyrazili na dvoudenní expedici do zimních Karpat - zápisek i foto na blogu.
Po pěti letech úsilí (a odkládání...) jsme dokončili práci na knize o historii olomouckého 13. zeměbraneckého pěšího pluku za první světové války. Kniha má nakonec i s přílohami hodně přes 300 stran a je možno si ji objednat v sekci publikace.
I letos jsme na vojenském hřbitově Černovír pořádali tradiční bohoslužbu za padlé vojáky pod vedením kaplana Armády ČR. U příležitosti 100letého výročí ukončení první světové války jsme na hroby vojáků umístili - prozatím aspoň dvě - hvězdičky se jmény pohřbených. Prakticky všichni vojáci, ležící na tomto hřbitově, jsou známí jménem. Chtěli jsme tak symbolicky ukázat, jak by hřbitov mohl vypadat, kdybchom byli schopni plnit závazky vyplývající z mezinárodních úmluv o péči o válečné hroby - a zároveň vyšlapat cestičku k tomu, aby označených hrobů v budoucnu přibývalo...
Letošní významné výročí vzniku Československa nám přineslo hned několik příležitostí podílet se na jeho připomenutí. Pochopitelně jsme se zaměřili především na připomenutí války, která vzniku Československa předcházela, a našich předků, kteří v ní bojovali a zemřeli.
Začali jsme už 20.10. besedou v Tožici (nedaleko Benešova), kde se dvě místní nadšenkyně pustily do zpracování osudů vojáků z místního pomníku obětem první světové války a dotáhly ho až do formy panelové výstavy, která prezentuje osudy každého z nich. Na závěr uspořádaly besedu, na které jsem zájemcům z řad místních prezentovali širší kontext tématu; setkala se s velkým zájmem a předběžně jsme domluveni na pokračování, věnovanému už konkrétněji "jejich" plukům.
27.10. jsme se pak zúčastnili malé slavnosti ve vsi Žárovice (součást Plumlova), kde rovněž místní patriot a nadšenec zpracoval osudy padlých vojáků do malé brožurky a ve spolupráci s obcí jim po sto letech vytvořil již v roce 1928 zamýšlenou, ale nikdy nerealizovanou pamětní desku. Navíc byl na jeho popud za každého padlého na návsi vysazen jeden strom. I zde jsme přispěli besedou prezentující širší kontext tématu. Reportáž v místním tisku.
Konečně 28.10. jsme prezentovali výsledky pátrání po osudech místních padlých v obci Hodice (nedaleko Třeště), jejíž starosta nás o to požádal. Pomník se jmény zde sice již dávno stojí, ale místní nemají o osudech na něm uvedených padlých mnoho informací. Zde jsme tedy kromě stručného uvedení do kontextu především hovořili o dohledaných údajích o konkrétních vojácích.
Podíleli jsme se významnou měrou na výstavě Vlastivědnému muzea Jeseník k výročí vzniku Československé republiky, kterou jsme pojali hlavně jako připomenutí první světové války, respektive vojáků z Jesenicka, kteří jí prošli. Několik měsíců trvající spolupráce na přípravě výstavy vyvrcholila vernisáží, která se konala 23.10. Té se zúčastnili i nadšenci z Ostravy v uniformách opavského LIR 15 se svou prezentací dobového Hilfsplatzu. Výstava potrvá do ledna 2019. Fotografie z vernisáže jsou k nalezení na stránkách muzea.
Krátký výlet do Polonin na místa bojů severomoravských zeměbranců v Karpatech jsme spojili s účastí na další vojenskohistorické akci na východním Slovensku, tentokrát ve Stropkově. Zápisek z cesty najdete na blogu.
Třídenní expedice do Srbska proběhla za účasti našeho kolegy ze spřáteleného IR 91, a tak jsme během ní navštívil nejen místa bojů moravských praporů na Jagodnji, ale také místa bojů jednotek z Čech, především pražské 9. pěší divize: bojiště v Mačvě, na Ceru i na Kolubaře. Díky spolupráci s místním kolegou Jarem, který se tématu věnuje a který nám pomohl vytipovat mnohá místa s první světovou válkou spojená, jsme měli program velmi nabitý a navštívili jsme mnoho pro nás úplně nových oblastí a míst. Podrobnější popis cesty najdete na blogu.
Na minulé akci v Medzilaborcích jsme měli příleřitost seznámit s panem Fatulou z Užhorodu, který se svými dvěma kolegy začal zabývat tematikou první světové války ve svém regionu a již vydal knihu o 85. pěším pluku. Na začátek července jsme tedy naplánovali cestu do Užhorodu, abychom se s nimi mohli osobně setkat a navázat kontakt. To se povedlo a doufáme, že se jedná o začátek dlouhodobé spolupráce. Kromě toho jsme navštívili také Užocký průsmyk a hlavně forty pevnosti Přemyšl, které po druhé světové válce zůstaly na ukrajinské straně hranice. Reportáž z cesty najdete tam kde vždy.
Tentokrát jen na otočku jsme se zúčastnili akce KVH Beskydy na připomenutí bojů v Karpatech 1914/1915. Kromě tradičních úloh - vaření pro účastníky, vystoupení na minikonferenci a odkomentování bojové ukázky - jsme tentokrát především asistovali kolegům z projektu Zakopy.cz, kteří trávili na Slovensku několik dalších dní společně s maďarskými kolegy z Miškolce. Ti disponují magnetometrem a provedli touto technologií výzkum na dvou lokalitách, na jehož výsledky jsme velmi zvědavi. Dovolím si konstatovat, že spolupráce na výzkumu událostí první světové války s archeology přináší čím dál zajímavější výsledky a ukazuje velký potenciál. Jak se ostatně lze dočíst i na webu Zakopy.cz.
Druhá část naší expedice po stopách olomouckého LIR 13 nás zavedla na Ukrajinu. Během ní jsme nejen nalezli další místo pohřbení vojáků LIR 13 (na hřbitově v Chorobrivu), ale také umístili na hřbitov ve Skomorochách, kde je pochováno minimálně 50 vojáků pluku zemřelých v létě 1915, provizorní informační cedulku. Kromě toho jsme učinli několik zajímavých objevů v terénu... a vůbec celý čtyřdenní výlet byl tentokrát plný objevů, dobrodružství - a nakonec došlo i na drama. Reportáž najdete samozřejmě na obvyklém místě.
Před chystaným vydáním publikace o olomouckém LIR 13 jsme se rozhodli ještě jednou objet místa jeho bojů, tentokrát s mnohem podrobnější znalostí událostí i souvislostí popisovaných dějů a navštívených míst. Reportáž z první části, vedoucí po bojištích na území dnešního Polska, najdete na blogu.
Během března jsme měli dvě přednášky na téma první světové války - potěšitelné je, že na obou místech (muzeum Žďár nad Sázavou a Městská knihovna Brno-Žabovřesky) se sešlo velké množství posluchačů a s obema institucemi jsme se domluvili i na dalším dílu na podzim.
Vůbec poprvé v historii jsme naplánovali zimní expedici po bojištích první světové války na východním Slovensku. Dva dny jsme se pohybovali na místech bojů Kombinované brigády (jihlavský 81. a berounský 88. pěší pluk) a pražské 21. zeměbranecké pěší divize. Kromě návštěvy několika vojenských hřbitovů, které jsme dosud vždy míjeli, jsme hlavně vyzkoušeli odolnost rakousko-uherské uniformy v zimních podmínkách... Reportáž z cesty i několik snímků jako obvykle na blogu.
V sobotu 13.1. proběhla přednáška na téma jihlavský IR 81 (a brněnský IR 8) v prvních dvou letech první světové války v obci Smrček (u Býšovce). Obec se nachází na hranici doplňovacích obvodů obou těchto pluků, a jelikož akce místního Klubu dříve narozených jsou hojně navštěvovány obyvateli sousedních obcí, snažili jsme se věnovat se oběma pěším plukům, v nichž předkové diváků sloužili. Už první přednáška, která zde proběhla v listopadu loňského roku, byla hojně navštívena, na pokračování pak přišlo ještě více zájemců - dost možná jich byla stovka, což je jednoznačně náš početní rekord.
V sobotu 11.11. jsme na vojenském hřbitově Černovír uspořádali již tradiční bohoslužbu za padlé vojáky pod vedením kaplana Armády ČR. Součástí letošní připomínky Dne veteránů byla i přednáška o moravských vojácích ve Velké válce v muzeu v Hranicích, která proběhla 3.10.2017.
Poslední letošní expedice nás zavedla do Karpat, tentokrát především po stopách vojáků jihomoravské 13. zeměbranecké divize na vrchy Manilowa (na dnešní polské straně Karpat) a Skura (na slovenské straně Karpat). Kromě toho jsme se zúčastnili velmi vydařené historické ukázyk bojů v Karpatech pořádané KVH Beskydy v Nižné Poliance, kde jsme měli příležitost se zase po delší době setkat s některými starými známými. Podrobný popis cesty najdete na obvyklém místě.
Ve skanzenu Strážnice se už tradičně konal vojenský den zaměřený na období první světové války, tentokrát s tematikou bitvy u Zborova a u Caporetta. Letos poprvé jsme se ho zúčastnili, když jsme dostali přidělaný vlastní domeček, kde jsme mohli rozložit své publikace a další materiály. Na velice sympatické akce se nám podařilo navázat několik zajímavých kontaktů a doufáme, že jsme se jí neúčastnili naposledy.
Ve dnech 6.-.9.8.2017 (přesněji vlak přijel 5. a odjel 10.) byl návštěvou v Dolném Kubíně Legiovlak. V organizaci události se velmi angažoval náš kamarád Jožo Krupa. Proto, a také protože jsme členové ČSOL, jsme se rozhodli, že mu pomůžeme s obstaráním zázemí pro posádku legiovlaku. Přitom jsme také prováděli drobnou propagaci činnosti našeho spolku. Zúčastnila se stejná sestava (2+2) jako brigády na Velkropu. Naše působení mělo úspěch - guláš se snědl všechen.
Průzkum západní fronty, který byl po dlouhá léta předmětem vášnivých debat v anarchistických kruzích členů Signum belli 1914, nakonec letos v létě skoro až náhododou podniknul jeden člen spolku takříkajíc na vlastní pěst. Reportáž z této mimořádné cesty najdete na řádném místě - na blogu.
Dva členové našeho spolku (Jirka a Petr) se s podporou dvou mládežníků (Matěj a Honza) zúčastnili mezinárodní brigády na vojenském hřbitově ve Velkropu, kterou pořádalo dne 28.7.2017 KVH Beskydy. Spolu s maďarskými a slovenskými kolegy jsme pokračovali v úpravách hrobových polí. Podařilo se také vybetonovat podstavec pro centrální pomník. Jeden zarputilý kosič provedl vyčištění náletu mezi stromy ohraničujícími plochu hřbitova (obec kosí pouze plochu). Večer jsme se přesunuli do Hostovic, kde druhý den proběhl pietní akt na vojenském hřbitově a následně byl otevřen naučný chodník vedoucí ke zvonici pod vrchem Skura. Krátká cesta na východní Slovensko, jejímž hlavním cílem bylo setkat se s kolegy a zkontrolovat stav některých nám dobře známých míst spojených s historií první světové války v oblasti, byla podniknuta bez účasti hlavního zapisovatele expedic, a proto její popis najdete jinde než obvykle.
V rámci vernisáže výstavy Legie nebyly jen Zborov v Městské knihovně v Třebíči proběhla (pod trochu provokativním podtitulem "Zborov nebyly jen legie") přednáška o účasti jihlavského IR 81 v bitvě u Koniuch (1.7.1917). Jsme velmi rádi, že třebíčské publikum opět nezklamalo a dostavilo se v hojném počtu, jak je u něj koneckoncům dobrým zvykem. Společně s partnery z platformy zakopy.cz, z maďarského sdružení Nagy háború blog a s kolegy z KVH Beskydy jsme uskutečnili společnou expedici do terénu, jejímž cílem bylo provést archeologický průzkum dvou vytipovaných lokalit na východním Slovensku. Projekt byl finančně podpořen Visegradským fondem a o jeho průběhu a výsledcích vzniklo několik článků: zpráva přímo od archeologů, zpráva od maďarského partnera, oficiální zpráva naše a samozřejmě jako obvykle neoficiální popis průběhu expedice.
Vojenský den ve skanzenu Strážnice (2.9.2017)
Legiovlak v Dolnom Kubíne (6.8.-9.8.2017)
Expedice na západní frontu (27.7.-5.8.2017)
Brigáda na východním Slovensku (27.7.-30.7.2017)
Inspekční cesta na východní Slovensko (4.-8.7.2017)
Přednáška o IR 81 v bitvě u Zborova, Třebíč (16.5.2017)
Archeologický průzkum bojišť první světové války na východním Slovensku (27.-30.4.2017)
Letošní velká expedice nás zavedla na San a pod Lublin - nejdříve jsme se konečně potkali s panem plukovníkem Nowakowskim, který se již více než rok intenzivně věnuje snaze zvelebit vojenské hřbitovy v oblasti na západ od Niska, a se kterým jsme dosud komunikovali pouze po mailu, když jsme mu vyhledávali materiály ve vídeňském Kriegsarchivu. Po tomto milém setkání, které trvalo celý den, jsme strávili další dva dny pod Lublinem mapováním tamějších vojenských hřbitovů, na nichž jsou pohřbeni vojáci z Českých zemí, a nakonec jsme své putování po Polsku zakončili v Sanoku. Podrobný zápis z cesty naleznete jako obvykle na blogu.
Dostali jsme nabídku svézt se společně se skupinou badatelů z ČsOL, kteří připravují velkoakci k výročí bitvy u Zborova, na zborovské bojiště a strávit zde tři dny. Našli jsme si proto několik zajímavých míst v okolí, spojených s jihlavským 81. pěším plukem, a vyrazili. Podařilo se nám najít lokalizovat rakousko-uherských vojenských hřbitovů, na kterých jsou pohřbeni vojáci z Českých zemí, a prozkoumat pozice IR 81 u Szybalinu a částečně i u Koniuch. Kromě toho jsme se díky naším hostitelům, kterým tímto ještě jednou děkujeme, dozvěděli mnohé podrobnosti o bitvě u Zborova. Reportáž z expedice je k nalezení na obvyklém místě
První letošní výprava do terénu vedla na bojiště moravských 46. zeměbranecké a 4. pěší divize na sever od Krakówa, kde se bojovalo v listopadu 1914. Kromě podrobnějšího průzkumu terénu mezi Krzywpłoty a Smolení (bojiště olomouckého LIR 13) a jen základního zhlédnutí oblasti Morsko-Lgota Murowana (bojiště jihlavského IR 81) jsme navštívili několik vojenských hřbitovů, na nichž jsou moravští vojáci padlí v těchto bojích pochováni. Získat informace o vojenských hřbitovech v těchto končinách není snadné, a tak jsme rádi, že se nám podařilo lokalizovat aspoň několik z nich. Zápisek z cesty najdete na blogu.
Do programu nově otevřeného Komunitního centra pro válečné veterány v Brně letos přispějem cyklem 5 přednášek na téma (nejen) moravských vojáků ve Velké válce. První z nich proběhla na přelomu února a března hned ve dvou reprízách, jednou pro publikum Komunitního cetra a jednou pro brněnské geocachery. Budeme se v přednáškách snažit publiku historii Velké války a českou účast v ní přiblížit komplexním způsobem a doufáme, že celý cyklus přednášek se setká s podobně kladným ohlasem jako jeho první část.
V rámci pravidených historických čtvrtků pořádaných ČsOL Jednotou Valtice jsme vystoupili s povídáním o moravských vojácích na frontách Velké války. Byl to první náš pokus přiblížit jakémukoliv publiku historii Velké války a českou účast v ní takto komplexním způsobem a doufáme, že upravenou verzi této přednášky budeme v budoucnu moci využít i při dalších příležitostech.
V sobotu 12.11. jsme se sešli tak jako každý rok v Olomouci - Černovíře, abychom si připomenuli padlé vojáky z první světové války u příležitosti Dne válečných veteránů. Bohoslužbu za padlé vojáky na vojenském hřbitově vedl kaplan Armády ČR pan Roman Lukáš. Ačkoliv se nám letos nepodařilo přilákat mnoho návštěvníků, zdá se že jsme na akci získali jednoho nového člena našeho spolku...
Jakožto doporovodná akce k výstavě fotografií jednoho z vojáků jihlavského 81. pěšího pluku, kterou pořádá místní muzeum, jsme připravili další přednášku o tomto pluku, tentokrát v Malovaném sále jihlavského muzea. Byla hojně navštívena a posluchači nejen odcházeli spokojeni, ale několik se také hlásilo k myšlence podílet se na knižním zpracování historie tohoto pluku, která začíná zapouštět kořeny i v našich hlavách...
VHÚ uspořádal v budově Poslanecké sněmovny v Praze již třetí ročník konference věnované stoletému výročí událostí první světové války, tentokrát zaměřené na rok 1916 (oficiální informace a fotografie). Kromě toho, že zástupce Signum belli 1914 přednesl svůj příspěvek, byla konference skvělou příležitostí nejen k setkání s některými kolegy, se kterými již dlouho spolupracujeme, ale i k navázání kontaktů nových, směřujících k výzkumu kroměřížského 25. domobraneckého pěšího pluku.
Na krátkém výjezdu do Slovinska jsme mimo jiné konečně blíže prozkoumali Banjšice - místo, kde v 11. bitvě na Soči působilo množství českých jednotek - a navštívili místo působení IV. praporu jihlavského 81. pěšího pluku během první a druhé bitvy na Soči u Monte Cosichi nedaleko Monfalcone. Rovněž jsme se po delší době setkali s kolegy z Poti miru v Kobaridu, abychom probrali možnosti naší spolupráce. Podrobnější popis cesty najdete na blogu.
V rámci příjemné trampské akce v malé vísce Ostašov na Vysočině proběhla přednáška o osudech jihlavského 81. pěšího pluku na východní frontě v letech 1914 a 1915.
Letošní velká expedice Signum belli 1914 byla naplánována do Rumunska. Cílem byl základní průzkum rumunského bojiště a případné navázání kontaktů. Expedice proběhla úspěšně, navštívili jsme bojiště východních a jižních Karpat, kde v době Velké války bojovali vojáci jak z Českých zemí, tak i ze Slovenska. Zmapovali jsme některé hřbitovy a památníky a potkali jsme se realizátory rekonstrukce vojenského hřbitovu v obci Lereşti, kde jsou pohřbení i vojáci z Českých zemí. Získali jsme kontakt na bukurešťského historika, který vyhledával informace o pohřbených vojácích v této lokalitě - snad se nám podaří navázat spolupráci. V neposlední řadě jsme po cestě navštívili v Budapešti naše kalegy ze sdružení Nagy Háború, se kterými jsme osobně prodiskutovali možnosti další užší spolupráce (setkání bylo velmi srdečné a těšíme se do budoucna). Neformální reporeáž z cesty, jak jinak, najdete zde.
Hned několik členů našeho spolku se účastnilo historické rekonstrukce bojů první světové války ve východoslovenské obci Hostovice. Naše skupina na akci obstarala vaření části stravy pro oganizátory, propagaci naší činnosti (včetně rozdávání a prodeje publikací), přednášku o českých vojácích v Karpatech a komentování historické ukázky. Cestu jsme navíc využili i k doplnění a aktualizování svých znalostí o vojenských hřbitovech v Polsku (Tarnów, Jasło, okolí Gorlic) a návštěvě dalších míst spojených s historií a především k setkání s některými kolegy. Novinky jsou veskrze pozitivní - vojenský hřbitov č. 55 Gładyszów, nad jehož vyčištěním už jsme několikrát uvažovali, byl zveleben místní samosprávou (včetně pokácení stromů, které bychom my nikdy nezvládli), vojenský hřbitov č. 77, který jsme s polskými kolegy čistili před 5 lety, je vzorně opečováván místní školou, rekonstrukce vojenského hřbitova č. 46 je po mnoha letech téměř ukončena. O rekonstrukci vojenského hřbitova č. 123 (Rzepiennik Marciszewski) se začala zasazoval další skupina místních nadšenců, během letoška s nimi navážeme kontakt a budeme koordinovat další postup. O celé akci vznikly tentokrát hned dva zápisy na blogu: tradiční a poněkud netradiční.
Jeden člen spolku Signum belli 1914 absolvoval společně se slovenskými kolegy krátkou expedici do Srbska, jejímž cílem bylo seznámit se s místními poměry, navázat kontakt s místními odborníky a udělat si představu o stavu vojenských hřbitovů v zemi. Během dvou dní jsme navštívili několik významných míst hlavně na severu Srbska (Cer, Lazarevac, Kragujevac). Zdá se, že vojenské hřbitovy z první světové války jsou v Srbsku ještě více zapomenuty než na Ukrajině. Nejdůležitějším výsledkem expedice bylo navázíní kontaktu s místním kolegou, který se tématu věnuje a s nímž bude snad možno spolupracovat na dalších výzkumech. Zápis z cesty se nachází tam, kde obvykle.
První letošní expedice mířila ve stejná místa jako poslední loňská - navštívili jsme opět bojiště jihlavského 81. pěšího pluku na Výravě, tentokrát vybaveni spoustou plánků z pražského archivu, abychom konečně zmapovali a pochopili celý úsek frontové linie, v němž pluk na konci března 1915 působil. navštívili jsme rovněž znovu bojiště v okolí Stebníku, resp. v sedle Dujava, abychom si doplnili přehled o úseku IR 47, útok na jehož pozice začal ústup rakouských jednotek ke Stebníku. Zápis z cesty najdete na blogu.
Přejeme všem svým kolegům, přátelům, kamarádům a všem návštěvníkům tohoto webu klidné prožití svátků vánočních a vše nejlepší v roce 2016. Už tradičně jsme namísto PF připravili krátkou videoprezentaci činnosti našeho sdružení v roce 2015.
V neděli 15.11. jsme se sešli tak jako každý rok v Olomouci - Černovíře, abychom si připomenuli padlé vojáky z první světové války u příležitosti Dne válečných veteránů. Akci předcházelo setkání geocacherů před vojenskou nemocnicí Klášterní Hradisko, kde jsme jim krátce představili její historii a část naší činnosti. Poté proběhla bohoslužba za padlé vojáky na vojenském hřbitově, kterou vedl kaplan Armády ČR pan Roman Lukáš.
Poslední letošní expedice nás zavedla do Karpat a měla tři cíle. Prvním byl Gromnik, kde jsme se zástupci místní samosprávy debatovali o možnostech obnovy téměř zaniknutého vojenského hřbitova Rzepiennik Marciszewski (kde jsou pohřbeni vojáci severočeské 10. pěší divize). Druhým průzkum bojiště nad Sukovem, kde byl 20.3.1915 zajat prakticky celý pražský 8 zeměbranecký pěší pluk. Třetím pak účast na unikátním archeologickém výzkumu bojiště nad Výravou, který provádějí brněnští archeologové. Výsledky: gmina Gromnik má zájem o rekonstrukci hřbitova a slíbila, že zjistí možnosti její realizace; bojiště nad Sukovem je relativně přehledné a po jeho obhlídce jsme pojali záměr připravit ve střednědobém horizontu dalšího turistického průvodce, resp. dvouprůvodce Sukov - Výrava; archeologický výzkum lokality nad Výravou je mimořádně zajímavý a budeme hledat všechny možnosti, jak ho do budoucna podpořit. Podrobný zápis z expedice je k nalezení na blogu.
Již před pár lety jsme narazili na tento vojenský hřbitov, na němž je pohřbeno množství českých vojáků z východodčeské 10. pěší divize (IR 18 - Hradec Králové, IR 21 - Čáslav, FJB 12 - Mladá Boleslav, a další) a který se nachází v mimořádně neutěšeném stavu. Jelikož téměř všechny architektonické prvky ho tvořící byly dřevěné, do dnešních dnů z něj v terénu nezbylo prakticky nic. Pojali jsme proto záměr pokusit se něco s tímto stavem dělat. Postupně se nám podařilo angažovat jak polské nadšence, tak polské úřady, a letos se konečně uskutečnil první krok na cestě k jeho rekonstrukci - vyčištění plochy hřbitova. Naplánovali jsme brigádu, při které jsme hodlali plochu hřbitova aspoň základním způsobem očistit, nicméně gmina Gromnik nás předešla a vyčištění provedla - rozhodně ve větším rozsahu než bychom zvládli my - pár dní před naší návštěvou sama. Díky tomu jsme mohli poprvé skutečně spatřit plochu hřbitova a provést srovnání několika málo zachovaných stop v terénu (především kameny vytyčující hranici pozemku) s plánky. Místní starosta navíc požádal o konzultaci i jednoho z blízkých obyvatel vsi, který si pamatuje, jak hřbitov vypadal před 50 lety, když byl teprve polorozpadlý. I díky němu se nám podařilo v terénu potvrdit hranice a tvar hřbitova a nasbírat údaje, které budou předány úřadům jako podklady pro vypracování plánu rekonstrukce, která by se měla uskutečnit v následujících letech. Telegrafický zápis z této miniexpedice najdete na blogu.
VHÚ uspořádal v budově Poslanecké sněmovny v Praze již druhý ročník konference věnované stoletému výročí událostí první světové války, tentokrát zaměřené na rok 1915 (oficiální informace a fotografie). Kromě toho, že zástupce Signum belli 1914 přednesl svůj příspěvek, byla konference skvělou příležitostí nejen k setkání s některými kolegy, se kterými již dlouho spolupracujeme, ale i k navázání kontaktů nových.
Zástupcem odboru pro péči o české válečné hroby v zahraničí jsme byli požádáni o účast na cestě do Slovinska, jejímž cílem bylo zmapovat rakousko-uherské vojenské hřbitovy z první světové války v zemi, na nichž jsou pohřbeni čeští vojáci. Jakožto téměř "místní znalci" jsme tedy výjezd naplánovali a na místě pak sloužili jako průvodci. Reportáž i z této cesty naleznet na blogu.
Velká expedice našeho sdružení letošního roku vedla do Itálie, konkrétně na Piavu a do Dolomit. Reportáž z mimořádně objevné expedice je k nalezení jako vždy na blogu.
V Městské knihovně v Třebíči jsme nepočetnému, ala zaujatému publiku přednášeli o obléhání a dobytí pevnosti Přemyšl. Příprava této přednášky pro nás byla zajímavou příležitostí znovu si urovnat a nově interpretovat události prvního roku války na východní frontě.
Po několikaletém výzkumu představujeme publikaci věnující se zajetí pražského 28. pěšího pluku na přelomu března a dubna 1915 u slovenské obce Stebník a Stebnícka Huta (nedaleko Bardejova). Kniha obsahuje jednak popis historických událostí, jednak slouží jako průvodce po oblasti, kde by měl postupně vznikat naučný vojensko-historický areál. Podrobnosti najdete v sekci Publikace.
Zúčastnili jsme se akce pořádané na východním Slovensku KVH Beskydy, která připomínala zajetí 28. pěšího pluku u Stebníku před sto lety. Zde jsme představili naši novou publikaci "Průvodce po bojišti 28. pěšího pluku u Stebníku" a setkali se s mnohými zájemci o tuto tematiku. Stručnou reportáž z jinak velmi bohaté akce najdete tam, kde obvykle.
Olomoucké nakladatelství Václav Lukeš - Poznání vydalo vzpomínky Františka Šmída na jeho působení během první světové války pod názvem Vzpomínk z vojny 1914-1919. Jelikož jsme se na přípravě publikace svým skromným dílem podíleli, máme k dispozici několik kusů - detaily najdete v sekci Publikace.
Finišujeme s prací na průvodci po místech zajetí pražského 28. pěšího pluku z dubna 1915 u východoslovenského Stebníku a Stebnícké Huty. Absolvovali jsme poslední výpravu do terénu a během několika málo týdnů bude publikace připravena k tisku... Zpráva z cesty jako obvykle zde.
Mírně vylepšená přednáška o 81. pěším pluku a jeho bojích v roce 1914 a hlavně na jaře 1915 v Karpatech zazněla nakonec i v muzeu v Dačicích.
Věnujeme se zkoumání české účasti v první světové válce už čtyři roky a za tu dobu se šířka i hloubka našich aktivit neuvěřitelně rozrostla. A věřte, že nikdo tím nebyl překvapen více než my sami! Abychom to i nadále zvládali, rozhodli jsme se požádat naše podporovatele a příznivce o podporu. Za jakoukoliv pomoc předem děkujeme!
Pod názvem "In Memoriam 1914-1918 in the Visegrad Countries" jsme společně s našimi partnery ze Slovenska, Polska a Maďarska připravili publikaci, která prezentuje činnost našich spolků jednotlivě i společnou. 13. ledna jsme ji oficiálně představili na setkání přátel historie v Třebíči a budeme využívat při prezentaci našich aktivit i v budoucnu.
Na východní Slovensko jsme přepravili kámen z italsko-slovinského Krasu, který bude použit jako památník na místě zajetí 28. pěšího pluku (podrobnosti na blogu). Zároveň začínáme kolegům z KVH Beskydy pomáhat s organizací vojensko-historické akce, která se na tomto místě uskuteční na stoleté výročí událostí z dubna 1915 - podrobnosti o ní najdete na našem portálu.
8.11. jsme v Olomouci - Černovíře jako každý rok pořádali vzpomínkovou akci na padlé vojáky z první světové války u příležitosti Dne válečných veteránů. Podrobnosti najdete zde.
Mírně vylepšená přednáška o 81. pěším pluku a jeho bojích v roce 1914 a hlavně na jaře 1915 v Karpatech zazněla i v jihlavském muzeu před sice o něco méně početným publikem než v Třebíči, ale zato zdálo se mi o trochu zaujatějším.
Vyvrcholením série akcí k letošnímu stoletému výročí vypuknutí první světové války byla konference pořádaná VHÚ v Praze, která se věnovala událostem, které bezprostředně předcházely vypuknutí války a prvnímu půlroku konfliktu (oficiální informace a fotografie). Kromě toho, že zástupce Signum belli 1914 přednesl svůj příspěvek, byla konference skvělou příležitostí nejen k setkání s některými kolegy, se kterými již dlouho spolupracujeme, ale i k navázání kontaktů nových. Letošní konference zahajuje cyklus, který by měl pokračovat i v následujících čtyřech letech.
Velká expedice našeho sdružení letošního roku vedla do Polska, konkrétně především na místa spojená s působením severočeské 10. pěší divize, al i na mnoho dalších. Krom dvou členů Signum belli 1914 se jí účastnili kolegové Tomáš Kykal z pražského VHÚ a Lukáš Ďulíček z hradeckého IR 18, který v současné době dokončuje publikaci o působení pluku za první světové války. Krom toho jsme se na různých místech setkali s našimi polskými a slovenskými kolegy. Reportáž z expedice je k nalezení jako vždy na blogu.
Naše spolupráce s ČT na natáčení dokumentu Raport o Velké válce vyvrcholila expedicí na západní Ukrajinu - v prvních třech dnech jsme společně se štábem natáčeli na několika místech v okolí Lvova a Ivano-frankivsku, v dalších třech dnech jsme už sami navštívili místa bojů olomouckého LIR 13 (podařilo se nám nalézt dokonce dva vojenské hřbitovy). Zahájili jsme také snahu vytáhnout ze lvovských archivů informace o vojenských hřbitovech, které ve Vídni chybějí - uvidíme, zda se něčeho dobereme. Cestou zpátky jsme se tradičně zastavili u našich východoslovenských kolegů, abychom s nimi koordinovali další činnost. Byla to mimořádně objevná cesta, poznatky a zážitky z níž budeme zpracovávat ještě dlouho. Její popis naleznete jako obvykle na blogu.
Česká televize nás oslovila se žádostí o spolupráci při natáčení dokumentárního cyklu Raport o Velké válce (bude se vysílat od září). Dohledáváme tedy informace o osudech několika českých vojáků, pátrání po nichž bude obsahem některých dílů pořadu. Kromě pátrání v nám dostupných materiálech to obnáší dvě návštěvy Kriegsarchivu, absolvovali jsme také jedno povídání před kamerou v Brně a hlavně se chystáme na počátku července vyrazit se štábem do Lvova a okolí, kde bude natáčení vrcholit přímo v terénu.
Na pozvání kolegů z Třebíče jsme se v místní knihovně zúčastnili vernisáže výstavy o Velké válce, jejíž hlavní součástí byla přednáška o rakousko-uherské armádě a působení 81. pěšího pluku v Karpatech v roce 1915, kterou jsme si pro tuto příležitost nachystali. Předcházela jí ještě jedna cesta do vídeňského archivu, při které jsme statisticky zpracovali seznamy ztrát 81. pluku do jara 1915 a tím získali podklady pro povídání v Třebíči. Po přednášce jsme se s několika nadšenci a snad časem i třebíčským muzeem dohodli, že se společnými silami zpracujeme jmenné seznamy ztrát 81. pěšího pluku za celou válku.
Vypravili jsme se na další badatelský pobyt do Vídně. Kromě materiálů týkajících se olomouckého 13. zeměbraneckého pluku pro připravovanou publikaci jsme tentokrát probádali dokumenty pražské 21. zeměbranecké divize z roku 1914, kdy působila v Srbsku, abychom získali podklady pro připravovanou expedici. Hlavně jsme ale začali pro slovenské kolegy zpracovávat seznamy ztrát 71. pěšího pluku. Především to poslední se ukazuje jako nadmíru perspektivní metoda, jak po sto letech konečně zaplnit mezeru ve zpracování dějin pluků z českých a slovenských zemí!
Přes velikonoční svátky jsme vyrazili na východní Slovensko, kde jsme se nejdříve připojili k turistickému pochodu pořádanému KVH Beskydy na Výravě, kterého se zúčastnilo překvapivě hodně dalších výletníků (většinou východoslovenských geocacherů). V následujících dnech jsme prováděli terénní výzkum bojiště pražské zeměbranecké divize (okolí Sukova) a severočeské pěší divize (Ščoby u Vyšné Jablonky). Podrobnější zápis z cesty je k nalezení opět na blogu.
Vypravili jsme se na třídenní badatelský pobyt do Vídně. Soustředili jsme se jednak na materiály týkající se olomouckého 13. zeměbraneckého pluku pro připravovanou publikaci, jednak na dokumenty o bojích u slovenské Výravy na přelomu března a dubna pro připravovanou expedici. Všeho se nám dostalo v hojné míře, krom toho jsme se ve Vídni plánovaně i neplánovaně setkali ještě s několika kolegy - takže návštěva to byla nad očekávání úspěšná.
V rámci našich aktivit v projektech týkajících se pražského IR 28 i České družiny jsme kontaktovali pražské zájemce o historii, kteří představují při historických bitevních rekonstrukcích právě tuto jednotku, i legionářskou stranu. Nakonec se nás sešlo snad 12 a jsme velice rádi, že se nám podařilo s pražskými kolegy domluvit konkrétní spolupráci na projektu, a do budoucna nejen na něm. Bylo by výborné, kdyby se lidé věnující se historickým jednotkám více zapojovali do akcí, týkajících se právě "jejich" jednotky - ať už jde o brigády, rekonstrukce hřbitovů či památníků, publikační činnost či cokoliv dalšího.
Jelikož se nám za tři roky výzkumu nahromadilo už poměrně dost materiálu, týkajícího se české účasti v první světové válce, a také proto, že se stoletým výročím událostí let 1914-1918 citelně stoupá zájem o toto téma, rozhodli jsme se přesunout tyto informace z webu sdružení na samostatný portál "Velká válka". Při té příležitosti jsme také zpracovali a zveřejnili některé další materiály, které jsme na webu sdružení dosud nepoužili. Nový portál, který najdete na adrese http://velka.valka.cz budeme průběžně doplňovat dalšími informacemi a rádi přivítáme jakoukoliv spolupráci.
Přejeme všem svým kolegům, přátelům, kamarádům a všem návštěvníkům tohoto webu klidné prožití svátků vánočních a vše nejlepší v roce 2014, kterým vstupujeme do několikaletého období kualtých výročí událostí první světové války. Už tradičně jsme namísto PF připravili krátkou videoprezentaci činnosti našeho sdružení v roce 2013.
V předvečer dne veteránů a výročí ukončení první světové války uspořádali jsme setkání geocacherů tematicky spojené právě s tímto výročím. Začalo již dopoledne na vojenské části hřbitova v Hodoníně (kde jsou pohřbeni turečtí vojáci), druhá část se pak konala odpoledne v Olomouci. Tady se zájemci nejdříve sešli u mauzolea Jugoslávců v Bezručových sadech, aby si vyslechli krátký výklad o jeho historii, a potom se přesunuli na vojenský hřbitov Černovír. Zde proběhla prohlídka hřbitova s výkladem a následně krátká bohoslužba kaplana AČR pana Lukáše. Nakonec účastníci zapálili u hlavní kaple svíčky. Všem účastníkům děkujeme za to, že si touto cestou připomněli jednu tragickou část naší historie, na níž by nebylo radno zapomínat.
Na další expedici ke Stebníku se kromě naší tříčlenné skupiny a našich slovenských (KVH Beskydy a Velká vojna) a polských (GRH Gorlice) kolegů zúčastnil rakouský historik Richard Lein, autor knihy o zajetí 28. pluku u Stebníku, jež chce českou verzi knihy, která vyjde příští rok, obohatit mimo jiné o poznatky přímo z terénu. Během dvou a půl dne jsme ho tedy provedli nejen po stebnickém bojišti, ale i po oblasti mezi Stebníkem a Gorlicemi na polské straně. Krom toho jsme se setkali se starostou Stebníku a významně posunuli projekt plánovaného vojensko-historického areálu směrem k realizaci.
Zápisky z cesty jsou k dostání na obvyklém místě.
V rámci spolupráce organizací VWGMC uspořádali naši maďarští partneři z Krajczáros Alapítvány pracovní brigádu na slovinských vojenských hřbitovech Ukanc a Bohinjská Bistrica, které se zúčastnily krom našeho sdružení a pořadatele i kolegové ze Slovenska (KVH Beskydy), Polska (Crux Galiciae) a Rumunska. Kromě údržby dvou vojenských hřbitovů byla na programu i konference v Kobaridu a setkání se slovinskými partnery z organizace Pot miru v Posočju. Pro nás bylo setkání se všemi partnery velmi přínosné, protože jsme mohli prodebatovat další společné aktivity - ať už jde o vojensko-historický areál ve Stebníku, do jehož realizace se zapojí i polští přátelé, nebo rýsující se spolupráci se slovinskou organizací.
Krom společného programu jsme si naplánovali ještě několik dalších vlastních aktivit - předně to bylo setkání s českým velvyslancem v Lublani, kterého jakožto bývalého vojáka téma českých vojáků na frontách první světové války osobně zajímá, a který nám poskytl několik zajímavých kontaktů i informací o tom, co se v tomto ohledu ve Slovinsku v následujících letech chystá - výsledkem by měla být naše spoluúčast na některém projektu. Krom toho jsme zmapovali množství dalších vojenských hřbitovů i stop první světové války nejen ve Slovinsku (kde jsme vůbec poprvé navštívili také planinu Banjšice, místo bojů českých jednotek v průběhu 11. bitvy na Soči), ale i v Rakousku (konkrétně v Korutanech), kde jsme byli také vůbec poprvé.
Podrobnější popis naší cesty naleznete tam kde vždy.
Naší nejdůležitější letošní expedicí bylo putování po stopách 13. zeměbraneckého pluku v Polsku. Objeli jsme místa bojů a nasazení tohoto pluku v období od srpna 1914 do června 1915, kdy byl přesunut na Ukrajinu, zmapovali vojenské hřbitovy v oblasti i terén bojů. Výsledky budou zahrnuty do publikace o tomto pluku, kterou chystáme k vydání příštího roku.
Druhou část expedice jsme věnovali opět terénnímu výzkumu oblasti budoucího vojensko-historického areálů Stebník. Dokončili jsme si jím představu o tom, jak by měl vypadat, a prodiskutovali další postup se starostou i kolegy z KVH Beskydy, kteří se na jeho vytvoření budou podílet. Podrobnější informace zveřejníme během následujících měsíců.
Podrobný cestopis je k nalezení na obvyklém místě.
V rámci mapování možností vytvoření vojensko-historického areálu na místech, kde byl zajat v dubnu 1915 pražský 28. pěší pluk, jsme se vydali, vybaveni veškerými dostupnými mapovými i knižními podklady, po delší době zase do Stebníku. Cílem expedice, na kterou se k nám připojil i Tomáš Kykal z pražského Vojensko-historického ústavu, bylo zmapovat zachované zbytky zákopů a zhodnotit, zda a jak by šlo areál koncipovat, zaznamenat je pomocí GPS pro připravovaného průvodce po bojišti a probrat tento záměr jak s kolegy z KVH Beskydy, tak s místní samosprávou. Výsledky jsou pozitivní, projekt představíme během následujících měsíců. Podrobnosti o expedici najdete tam, kde obvykle.
Ve třech lidech jsme se zúčastnili vojensko-historické rekonstrukce "Karpaty 1914/1915" ve Výravě organizované KVH Beskydy. Kromě pomoci organizátorům jsme se věnovali propagaci naší činnosti a kromě setkání se známými i neznámými kolegy jsme ji využili i k návštěvě míst bojů na kopcích nad Výravou a několika vojenských hřbitovů u Krempne na polské straně Karpat. O průběhu celé expedice se můžete dočíst jako obvykle na blogu.
Zúčastnili jsme se dvouapůldenní mezinárodní konference s názvem "Vojnové cintoríny prvej svetovej vojny - spoločná minulosť Európy" v Košicích, na které jsme měli možnost vyslechnout si referáty a diskutovat jak s našimi partnerskými organizacemi z VWGMC, tak s dalšími - zástupce vyslalo české Ministerstvo obrany a VHÚ, slovenský VHÚ, slovinský Pot miru, italská Gruppo Studi e Ricerche Grande Guerra, rakouský Černý kříž, polské Myślenickie Towarzystwo Historycne i varšavský vojenský archiv, maďarské Nagy Háború Kutatásáért Közhasznú Alapítvány... Navázali jsme některé nové kontakty a hlavně prodiskutovali další spolupráci s partnerskými organizacemi. O tom, jak jsme účast na konferenci spojili s malým výletem po okolí Humenného, se můžete dočíst na blogu.
Tři zástupci našeho sdružení se zúčastnili setkání členů před nedávnem vzniklého, ale velmi napredujúceho slovenského projektu Veľká vojna (www.velkavojna.sk) v Dolném Kubíne (přítomní byli ještě zástupci projektu VETS). Během dvou půldenních debat a diskuzí, které se nesly v příjemném poloformálním duchu, jsme se seznámili, představili si navájem své projekty a navázali slibnou spolupráci.
Po dlouhém úsilí dvou členů sdružení Signum belli 1914 spatřily světlo světa první dvě publikace z edice, kteou jsme nazvali Danse macabre. "Klášterní Hradisko 1914-1918" od Jardy Hudského pojednává o olomoucké vojenské nemocnici, která během první světové války takříkajíc přeměnila celé město v lazaret. "Přemyšl 1914" od Jirky Vrby popisuje první obležení rakousko-uherské pevnosti Přemyšl ruským vojskem, ke kterému došlo několik týdnů po zahájení bojů na východní frontě a jež (na rozdíl od obležení druhého) skončilo ruským neúspěchem. Podrobnější informace a možnost objednání najdete v sekci Publikace.
Přejeme všem svým kolegům, přátelům, kamarádům a všem návštěvníkům tohoto webu klidné prožití svátků vánočních a nechť se vám v roce 2013 daří. Stejně jako loni, připravili jsme krátkou videoprezentaci činnosti našeho sdružení v roce 2012.
Občanské sdružení Signum belli 1914 společně s VWGMC uspořádalo mezinárodní konferenci mimovládních organizací z ČR, Slovenska, Polska, Maďarska, Rakouska, Slovinska a Itálie tématem se zabývajících zaměřenou na prezentaci jejich aktivit a stavu výzkumu sobě navzájem i veřejnosti. Konference probíhala od 16 do 19 hodin v Historickém sálu Moravského zemského muzea v Brně. Její účastníci se poté přesunuli do Hrušek u Břeclavi, kde pokračovalo neformální setkání. Velmi nás těší, že byly navázány mnohé nové kontakty i prohloubena stará přátelství.
V sobotu 10.11. pak následoval společný výlet - návštěva Prateckého kopce (bitva u Slavkova), prohlídka Jurkovičovy vily, procházka centrem Brna i s historickým výkladem, obhlídka Špilberku - zakončený návštěvou vojenské části brněnského centrálního hřbitova a pietním aktem u pomníku padlých v první světové válce. Zde zároveň probíhalo setkání příznivců geocachingu a zapalování svíček, jehož atmosféru dotvářela účast uniformovaných příslušníků brněnského vojensko-historického spolku Infanterie Regiment Nr.8. Tečkou za společným programem byl potom pravý maďarský guláš připravený našimi maďarskými přáteli na sobotní večer.
V neděli 11.11. v 11 hod proběhl již podruhé obnovený pietní akt s bohoslužbou kaplana Armády ČR na vojenském hřbitově v Olomouci-Černovíru, spojený s výkladem o historii a současnosti vojenského hřbitova v Černovíru.
Expedice po stopách českých vojáků u Gorlic měla dva hlavní cíle - projít si pod vedením místního nadšence Bogdana pozice českých pluků nad Sękowou a dozvědět se od něj mnohé podrobnosti o zdejších bojích mezi prosincem 1914 a květnem 1915; společně s polskými kolegy z Crux Galiciae vyčistit další vojenský hřbitov v této oblasti (76 - Siary), kde jsou pochováni převážně čeští vojáci. Krom toho jsme zjistili, že od naší loňské akce na hřbitově 77 Ropica Górna je tento (a i sousední) vzorně udržován místní samosprávou, setkali se s kolegy z KVH Beskydy, pracujícími na cintorínu v Becherové, a objevili další významné místo nasazení českých vojáků rakouské armády u Brzostku. Neoficiální reportáž z této mimořádně podnětné expedice najdete zde.
V oblasti, v níž se na počátku prosince 1914 odehrála bitva u Limanowé, uspořádal Crux Galiciae setkání, jehož se zúčastnili i čtyři členové Signum belli 1914, které sestávalo ze tří hlavních bodů. Prvním byla konference, na které zazněly krom prezentace jednotlivých účastníků i některé zajímavé odborné příspěvky. Druhým vyčištění cmentarze 374 ve Wiśniowe, na němž jsou pochování z velké části vojáci brněnského 14. zeměbraneckého pluku. Konečně třetím pak obhlídka dalších vojenských hřbitovů v oblasti. Neoficiální reportáž z akce najdete tam kde vždycky.
Trojčlenná expedice do Slovinska vyrazila tentokrát za dvěma body programu. Prvním byla důkladnější návštěva míst bojů českých pluků a jejich vojenských hřbitovů na Krasu, během níž jsme zmapovali další místa posledního odpočinku českých vojáků v oblasti. Druhou byla účast na každoročně pořádané hojně navštívené polní mši za padlé vojáky na Mrzlem vrhu, na které jsme navázali kontakt se slovinskými organizátory z Društva Peski a setkali se s českými členy Historického pěšího pluku č. 18 z Hradce Králové (kteří společně obnovili před několika lety pomník 18. pěšímu pluku na Mrzlem vrhu) a poněkud neplánovaně i s kolegy z Pot miru, kteří se akce taktéž účastnili (neoficiální reportáž).
Zástupci Signum belli 1914 se zúčastnili ukázky bojů první světové války "Karpaty 1914/1915", pořádané KVH Beskydy v Nižné Poliance. V rámci doprovodného programu jsme prezentovali naši činnost a diskutovali s návštěvníky i účastníky akce, díky čemuž jsme získali několik zajímavých kontaktů na nadšence zabývající se stejným tématem jako my. Krom toho jsme využili cesty k návštěvě a zmapování několika vojenských hřbitovů na polské straně hranice (neoficiální reportáž).
Spojili jsme návštěvu bojové ukázky s tematikou bitvy u Zborova, která se konala u Josefova, jednak s prohlídkou josefovského vojenského hřbitova nedávno "rekonstruovaného" (vizte sekci k tomu určenou), jednak k navázání kontaktu s několika nadšenci vojenské historie ukázky se účastnícími, kteří se zabývají tématem Čechů v první světové válce. Doufáme, že se z toho časem vyvine smysluplná spolupráce. (Neoficiální reportáž z cesty je k nalezení zde.)
Dvoudenní brigády VWGMC na největším hřbitovu z první světové války na východní frontě u obce Veľkrop se za Signum belli 1914 zúčastnili tři členové. Den před brigádou jsme navštívili nově otevřený naučný chodník u obce Výrava, po skončení brigády pak novou expozici muzea ve Svidníku a poté Stebník, kde jsme se pokoušeli s pomocí starosty získat informace od místních a pamětníků o zatím neobjasněném osudu vojenského hřbitova u Stebnické Huty i o dalších možnostech zvýšení povědomí o významu této historické lokality. Neoficiální popis naší cesty jako obvykle, o brigádě odvysílala Slovenská televize reportáž ve večerních zprávách.
Na pozvání Ing. Otto Jause z rakouského Schwarzes Kruez jsme absolvovali krátkou návštěvu Vídně. Krom setkání s ním a prohlídky vojenské části vídeňského centrálního hřbitova byla hlavním bodem programu exkurze do Kriegsarchivu, kde jsme se od velmi ochotných pracovíků archivu dozvěděli mnoho důležitých informací o tom, jaké dokumenty a jakým způsobem zde lze nalézt, a mnohé si na vlastní oči prohlédli i osahali. Zjistili jsme, že dokumentů, které by nás zajímaly, zde mají opravdu dostatek - zbývá tedy už jen najít si čas na další, tentokrát už badatelské, návštěvy.
V sobotu 5. května se tři členové Signum belli 1914 zúčastnili 1. ročníku Vojenského pochodu gen. M. R. Štefánika pořádaného ČSOL (Jednota Senec) na trase Senec - Ivanka pri Dunaji (památník na místě zřícení Štefánikova letounu).
Zúčastnili jsme se pětidenní akce VWGMC ve Slovinsku, která byla zaměřena na prohloubení stávajících kontaktů a navázání nových s partnery ve Slovinsku a Itálii. Akce byla organizována partnerskou organizací Krajczáros Alapítvány z Maďarska a zúčastnily se jí všechny čtyři partnerské organizace VWGMC. Navštívili jsme vojenské hřbitovy v Bohinjské Bistrici a v Ukanci, na jejichž rekonstrukci se podílejí naši kolegové z Krajczárose, dále pak vojenské hřbitovy v Bovci, Logu pod Mangartom, Tolminu a Solkanu, na italském území pak rakousko-uherský hřbitov v Redipuglii, kromě toho několik muzeí ve Slovinsku i v Itálii. Během setkání jsme položili základy spolupráce s partnery ze slovinské organizace Pot Miru.
Po ukončení akce VWGMC pokračovala samostatná expedice Signum belli 1914. Jejím cílem bylo první mapování bývalé sočské fronty a míst pohřbení českých vojáku v oblasti. Pro rozsah problematiky a nedostatek času šlo o pouhé sondy, a to v oblasti Mrzli Vrh, tolminské předmostí a Kras. Podrobnosti je možné si přečíst na obvyklém místě. Celkově tato akce předčila naše očekávání, otevírají se před námi rozsáhlé úkoly jak v oblasti historického bádání, tak i v oblasti mapování míst pohřbení českých vojáků (obzvláště v oblasti Krasu). Jako možná úplně nová oblast činnosti před námi vyvstala potřeba osvěty a propagace české účasti na tomto bojišti mezi místními průvodci a pracovníky v oblasti turistického ruchu.
Zástupci Signum belli 1914 se zúčastnili tiskové konference Višegradské pracovní skupiny pro vojenské hřbitovy konané v Prešově 29.3.2012 a následné exkurze po vojenských hřbitovech severovýchodního Slovenska a okolí Gorlic za účasti novinářů, během které byla médiím prezentována činnost KVH Beskydy a VWGMC. Odtud se přesunuli do ukrajinské Kostryně na konferenci, pořádanou ukrajinskou organizací Západohaličských skautů s podporou fondu Anatolije Lisicina, věnované plánům pro blížící se období stoletého výročí první světové války a možnostem spolupráce mezi organizacemi tématem se zabývajícími. Konference se krom množství ukrajinských organizací a institucí a organizací sdružených ve VWGMC zúčastnil zástupce českého ministerstva obrany (Pavel Filípek), pražského VHÚ (Tomáš Kykal) i rakouského Černého kříže (Otto Jaus). Během setkání (konference byla doplněna výjezdem do Užockého průsmyku) jsme navázali několik zajímavých kontaktů, a další den navštívili společně se slovenskými a českými účastníky ještě československý posádkový hřbitov v Užhorodě, jehož rekonstrukci české Ministerstvo obrany právě připravuje. (Neformální reportáž z celé naší cesty najdete tradičně zde.)
Zprovoznili jsme web, věnující se vojenskému hřbitovu v Černovíru a dění kolem jeho připravované rekonstrukce - http://1914.valka.cz/Cernovir. Obsah je převzat ze staršího webu Jardy Hudského a doplněn prohledávatelnou databází pohřbených vojáků z první světové války a jejich statistikami - sekce Pochovaní Velké války.
Přejeme všem svým kolegům, přátelům, kamarádům a všem návštěvníkům tohoto webu klidné prožití svátků vánočních a co nejméně zlého do roku 2012. Jako ohlédnutí za rokem letošním jsme připravili krátkou videoprezentaci činnosti našeho sdružení v roce 2011.
Signum belli 1914 pořádalo ve dnech 11.11.-12.11.2011 setkání partnerů ze zemí Višegradské čtyřky (slovenský KVH Beskydy, polský Crux Galiciae a maďarský Krajczáros Alapítvány) v Olomouci. Našemu sdružení se podařilo podnítit realizaci myšlenky, aby u příležitosti Dne veteránů a výročí ukončení 1. světové války proběhl 11.11. v 11 hodin na vojenském hřbitově Černovír, kde je pochovaných přes 3 000 vojáků z první světové války, pietní akt a bohoslužba pod vedením kaplana Armády ČR. Podařilo se nám tímto navázat na tradici konání vzpomínky na padlé vojáky na tomto místě, která byla přerušena před několika desítkami let, a doufáme, že obnovená tradice bude pokračovat i v následujících letech.
Odpoledne proběhla v prostorách Olomoucké univerzity konference na téma Vojenské hřbitovy z první světové války ve střední Evropě, kde byly prezentovány příspěvky všech zúčastněných partnerů ze zemí V4. Den zakončila večer méně oficiální akce opět na černovírském hřbitově, kde vyznavači geocachingu z okolí v rámci svého setkání rozsvítili množství svíček.
Krom prohlídky města Olomouce, která byla součástí pátečního programu, jsme v rámci doprovodného programu pro naše partnery uspořádali na druhý den výlet po trase vojenský hřbitov Neředín - fort XIII olomoucké pevnosti - památník bitvy u Tovačova 1866 - pomník Jana Gayera v Přerově - Hranické mausoleum vojáků zemřelých v první světové válce - Hostýn, které skončilo večerním posezením na chatě na Rusavě.
Na Dušičky jsme se zúčastnili pietního aktu konaného na nedávno zrekonstruovaném vojenském hřbitově z první světové války v Bratislavě-Petržalce. Setkali jsme se zde se slovenskými a maďarskými kolegy, s kterými jsme dohodli poslední detaily plánovaného setkání 11.11. v Olomouci-Černovíře, které pořádá Signum belli 1914.
V Mikulově proběhla pracovní schůze členů Signum belli 1914, během níž jsme mírně dočistili zdejší cholerový hřbitov pruských vojáků z roku 1866 (neboť ho již někdo, snad město, nečekaně uklidil před námi), ale jejímž hlavním účelem bylo plánování a organizace akce Černovír 11-11-11 a další činnosti našeho sdružení.
Delegace Signum belli 1914 se zúčastnila mezinárodní konference "We remember together in the common Europe" pořádané našimi maďarskými partnery, organizací Kraczáros Alapítvány, v Székesvehérváru. Kromě celodenní oficiální části, na které zazněly příspěvky o péči o válečné hroby ve všech zúčastněných zemích, byla pro nás přínosná i neformální část setkání a navázání kontaktů s organizacemi ze Slovinska a Itálie, zabývajícími se tematikou první světové války, a také doladění vzájemné spolupráce v rámci Višegrádské pracovní skupiny pro následující období. Zde je k dispozici reportáž z cesty a krátká reportáž z konference
Dva členové Signum belli 1914 se zúčastnili expedice pořádané KVH Beskydy, jejímž cílem byly především prvoválečné hřbitovy na území Ukrajiny, konkrétně v okresu Velkyj Bereznyj. Navštívili jsme jich několik (reportáž), včetně nejvýše položeného na hoře Čeremcha, jehož rekonstrukci chystají slovenští a ukrajinští kolegové na příští rok. Na hřbitově ve Volosjance pak byl dokonce umístěn kříž se jménem, neboť kolegům z KVH Beskydy se podařilo identifikovat jednoho československého vojáka, který zde zemřel a byl pochován v květnu 1919. Umístili jsme také nejvýchodnější stužku, a to na památníku na hřbitově v Užockém průsmyku, který byl vybudován ve třicátých letech československými četníky, po chátrání a rekonstrukci v 90. letech z něj však zmizel nápis v češtině i informace o tom, kdo a kdy ho postavil.
V sobotu 13.8. byla na popud Signum belli 1914 uspořádána akce k vyčištění hřbitova č.77 u Ropice Górnej, na němž je pochováno množství Čechů z období od konce roku 1914 do jara 1915, kdy zde stála fronta, po jejíž celé délce byly nasazeny téměř souvisle české jednotky. Hřbitov byl před pěti lety vyčištěn Crux Galiciae, ale od té doby nebyl udržován a stal se proto neuvěřitelně zarostlým. Crux Galiciae dodalo potřebné pracovní nástroje i množství dobrovolníků, za naši stranu se akce, která vyžadovala absolvovat sedmihodinovou cestu z Moravy přes celé Slovensko až ke Gorlicím a zpět, zúčastnili tři členové (krátká reportáž). Během celodenního úsilí se podařilo kompletně vyčistit přístupovou cestičku ke vchodu a téměř celou plochu hřbitova (fotky). Doufáme, že zbylý kousek a snad i nálety z vnější strany hřbitova vyčistí ještě letos gmina Sękowa, která přislíbila spolupráci, a hřbitov tak bude uveden do důstojného stavu. Cestou jsme se navíc zastavili na několika cmentarzích a cintorínech v okolí, a tam, kde jsou pochováni vojáci z Českých zemí, umístili nově vyrobené stužky Signum belli 1914, kterými hodláme označovat navštívená místa pohřbení českých vojáků a dát tak najevo, že nejsou v České republice zapomenuti.
Jednou z nejdůležitějších letošních aktivit Signum belli 1914 byla týdenní expedice do Haliče s cílem zmapovat vojenské hřbitovy z první světové války, na nichž jsou pochovaní vojáci z Českých zemí, konkrétně z moravských a slezských pluků. Navštívili jsme více než 50 hřbitovů, kde leží aspoň jeden voják z Českých zemí, nafotili stovky fotografií a sesbírali mnoho informací. Mateirály budeme zpracovávat měsíce a budou postupně přibývat v sekci k tomu určené. Reportáž o expedici je možno si přečíst jako vždy na blogu. Jeden den jsme strávili i u kolegů z KVH Beskydy na jejich brigádě ve Výravě, kde jsme měli příležitost probrat s nimi plány na další spolupráci v rámci projektu Višegrádské mezinárodní pracovní skupiny pro vojenské hřbitovy. Během zpáteční cesty se nám podařilo zorganizovat ještě setkání s Markem Pavlíkem z bratislavské ambasády ČR, který se jakožto původní profesí historik snaží v rámci svých možností podporovat naši činnost, a seznámit se s ruským historikem Valentinem Juškem, který se věnuje mimo jiné také problematice vojenských hřbitovů z první světové války v Polsku.
Dva členové se za Signum belli 1914 zúčastnili mezinárodní slovensko-polsko-české dobrovolnické brigády na rekonstrukci válečných hřbitovů v obcích Chmeľová a Becherov (poblíž Zborova u Bardejova). Během třídenní akce byla ohraničena plocha cintorína v Chmeľové a vztyčeny kameny a mohyly na hrobech a kamenem vyložena hlavní část cintorína v Becherově, který je připraven na stavbu centrálního pomníku (fotky z akce lze nalézt na webu KVH Beskydy). Zároveň jsme jeden den věnovali mapování vojenských hřbitovů na polské straně hranice poblíž sedla Dujava, kde jsou pohřbeni vojáci moravských jednotek rakousko-uherské armády - i tyto budeme postupně zpracovávat a prezentovat na tomto webu. (Na blogu je možno nalézt i neformální reportáž z cesty).
Navštívili jsme několik míst pohřební vojáků z první světové války v Pardubickém a Královéhradeckém kraji, především proto, že se zde nacházejí dva velké samostatné vojenské hřbitovy (Hradec Králové, Josefov) a mohli jsme tak názorně srovnávat jejich stav se stavem Černovíra. Výsledky mapování budou postupně přibývat v sekci Hřbitovy. Na základě zkušeností z tohoto výletu jsme se poté rozhodli, že hlouběji do Čech už svou činnost v této fázi rozšiřovat nebudeme.
Tříčlenná expedice sdružení Signum belli 1914 se vydala na okružní cestu po severní Moravě, aby dokončila mapování stavu vojenských hřbitovů na tomto území. Výsledky budou postupně zpracovány a zveřejněny v rámci karet jednotlivých hřbitovů v sekci Hřbitovy. Nejdůležitějším výsledkem expedice je potvrzení dalšího místa pohřbení vojáků z první světové války, konkrétně v Zábřehu.
Na základě reportáže o žalostném stavu vojenského hřbitova Černovír, která díky Jardovi Hudskému vyšla před několika dny v místním tisku, se přihlásilo několik zástupců různých organizací, kteří vyjádřili ochotu a vůli zasadit se o nápravu. Vznikla tak neformální pracovní skupina, jejímiž členy je krom zástupce Signum belli 1914 (Jarda Hudský) asistent senátora za Olomoucko, zástupce ČsOL a zástupce Aktivních záloh. Jmenovaní se sešli, aby se vzájemně informovali o stavu a svých možnostech a dohodli se na dalším postupu. Shodli se, že prioritou je zisk dotace pro město na rekonstrukci hřbitova a její rozumné použití, a slíbili pracovat na tom, aby se letos obnovila tradice sloužení (polní) mše na hřbitově na Den veteránů (11.11.).
Dva zástupci našeho sdružení se zúčastnili druhého setkání Nevládní pracovní skupiny pro péči o vojenské hřbitovy z první světové války, jejíž činnost je podporována Višegradským fondem. Setkání probíhalo v Humenném, hostitelem byl KVH Beskydy. Signum belli 1914 se stalo členskou organizací tohoto projektu za Českou republiku. Proběhla konference, na které byly za účasti předsedy Višegradského fondu pana Vágnera představeny jednotlivé organizace a jejich činnost a prodiskutovány plány do budoucna, především s ohledem na dalsí spolupráci všech zúčastněných. Bylo dohodnuto, že ve společném projektu budou všechny partnerské organizace pokračovat, přičemž s nimi bude spolupracovat i ukrajinská strana. Neformální diskuze během následného výletu po vojenských hřbitovech východního Slovenska přinesly jak nové kontakty, tak spoustu nápadů a návrhů na další činnost. Druhý den byl ve znamení společné brigády na největším vojenském hřbitově Slovenska, Veľkropu, rekonstruovaném úsilím KVH Beskydy, na němž se podařilo odvést aspoň trochu z té fůry práce, které je na něm ještě zapotřebí vykonat. (Méně oficiální reportáž z akce je k dispozici zde.) Konkrétními výsledky setkání (krom odvedené práce na Veľkropu) jsou: rozhodnutí o zaměření dalšího výzkumu na příslušnost pohřbených na jednotlivých hřbitovech k jednotlivým státům (především V4), dohodnutí způsobu prezentace činnosti sdružení na společném webu; speciálně pro nás pak: dohodnutí spolupráce s Crux Galiciae při výzkumu v krakowském archivu, zprostředkování zkušeností KVH Beskydy se stavem a dostupností archivních materiálů k tématu, předběžné dohodnutí podpory ostatních organizací při distribuci budoucí publikace o Černovíru.
Koncem března proběhla v rámci většího setkání konaného v Hruškách ustavující schůze sdružení. Zúčastnili se všichni čtyři zakládající členové sdružení (Jarda se tak dostal příležitost seznámit i s Petrem), nad pivem, vínem i dobrým jídlem se diskutovalo s ostatními účastníky setkání, mezi nimiž nechyběli kamarádi z KVH Beskydy, a plánovala se činnost sdružení. Výsledky jsou k vidění v příloze k Zápisu z ustavující schůze v sekci O sdružení.
Občanské sdružení Signum belli 1914 bylo zaregistrováno Ministerstvem vnitra ke dni 9.2.2011 a bylo mu přiděleno IČO 22903526.
Na konci roku jsme také začali se základním výzkumem situace vojenských hřbitovů z první světové války na území Moravy a (českého) Slezska. První úkolem je sestavit seznam hřbitovů z první světové války a postupně zjistit jejich stav. Výsledky výzkumu prezentujeme v sekci Hřbitovy.
Záměr založit občanské sdružení s tímto zaměřením vznikl po setkání pracovní skupiny péče o vojenské hřbitovy v Humenném v listopadu 2010. Ze zemí, jejichž zástupci se setkání zúčastnili (ČR, SR, Polsko, Maďarsko) pouze v ČR neexistuje občanské sdružení, které by se zabývalo problematikou péče o vojenské hřbitovy z první světové války. Po návratu jsme proto kontaktovali Jardu Hudského, který se už několik let zabývá situací okolo vojenského hřbitova v Olomouci-Černovíru, a rozhodli se společně založit občanské sdružení, na jehož stránkách se právě nacházíte. Po Novém roce jsme sestavili stanovy a když se nám podařilo vymyslet smysluplný název (což rozhodně nebyl jednoduchý proces), požádali jsme ministerstvo vnitra ČR o registraci.
© 2011 Signum belli