•  
• O spolku
• Naše činnost
• Blog
• Naše projekty
• Sledujeme
• Češi a Slováci ve válce
• Publikace
• Expedice
• Průvodce
• Odkazy
• Zapojte se!

Archeologický výzkum bojišť první světové války

Tento projekt je finančně podporován Visegradským fondem

Signum belli 1914 se účastní projektu, jehož hlavním tahounem je skupina archeologů z brněnské Masarykovy univerzity, kteří se rozohodli své odborné znalosti a schopnosti - zaměřené primárně na starší období lidských dějin - aplikovat na moderní epochu, konkrétně na boje první světové války na Slovensku (jejich web o projektu). Výzkum zahájili už v roce 2012 na dvou lokalitách východního Slovenska (Výrava, okr. Medzilaborce a Stebícká Huta, okr. Bardejov) a pokračují v něm dodnes. My jsme jim od roku 2014 začali pomáhat se získáváním relevantních materiálů z vojenských archivů i s mapováním zákopů v terénu. Kolegové z KVH Beskydy jim zase při jejich cestách na východní Slovensko pomáhají zajistit zázemí na místě. K této spolupráci jsme v roce 2016 přizvali ještě maďarské sdružení Nagy háború (které vyvíjí obdobnou činnost jako Signum belli, zaměřenou na maďarské vojáky) a navrhli projekt výzkumu dvou dalších lokalit na východním Slovensku, ve kterém bychom se pokusili archeologickými metodami najít odpovědi na konkrétní výzkumné otázky položené na základě studia archivních pramenů o průběhu událostí na těchto lokalitách. O podporu tohoto projektu jsme požádali Visegradský fond a se svou žádostí jsme uspěli.

Partnerské organizace

Realizace projektu

Cílem tohoto projektu bylo propojit badatele v oblasti první světové války z České republiky, Maďarska a Slovenska s archeology z České republiky (a pokud možno i z Polska), kteří se věnují archeologickému výzkumu bojišť moderních dějin, a zjistit, jak může moderní archeologie pomoci historikům zkoumajícím toto období, kteří obvykle pracují primárně s písemnými prameny. Během přípravné fáze projektu český a maďarský partner na základě archivního výzkumu ve vojenských archivech ve Vídni a v Budapešti vytipoval každý jednu lokalitu vhodnou pro archeologický výzkum.

Český partner (Signum belli 1914) zvolil bojiště u Stebnícké Huty, kde byl 3.4.1915 během lokálního ruského útoku zajat pražskí pěší pluk č. 28. Prakticky od roku 1915 trvají spory o interpretaci těchto událostí, které jsou mezi českými historiky a odbornou veřejností stále živé. Lokalizovali jsme pozice kulometného oddělení 28. pěšího pluku, které byly umístěny na kritickém úseku fronty pluku a měly přehrazovat případný ruský postup údolím Stebnícká Huta - Stebník. Archivní dokumenty nabízejí protichůdné informace o průběhu boje - čeští vojáci později vypověděli, že proti nastupujícím Rusům z kulometů nestříleli, na druhé straně jeden konkrétní ruský voják získal za zneškodnění kulometů válečné vyznamenání. Cílem výzkumu bylo zjistit, zda se na místě dají nalézt nějaké stopy po kulometném boji.

Maďarský partner (Nagy háború blog) zvolil bojiště u Medzilaborců, kde vojásí 20. honvédské divize v prvních květnových dnech roku 1915 útočili na ustupující ruské jednotky. Jejich místní útok trval po celý den a ve výsledku byl neúspěšný, honvédské jednotky utrpěly těžké ztráty a ruské jednotky opustily pozice teprve pod příkrovem noci. Cílem výzkumu bylo zjistit, co přesně se během útoku honvédů stalo, proč nebyl úspěšný a zda ruské síly ustoupily dobrovolně, nebo v důsledku tlaku ze strany jiného, pomocného útoku novédských jednotek do jejich křídla.

S pomocí slovenského partnera (KVH Beskydy) jsme zorganizovali 5denní společnou expedici na obě východlosvenské lokality, která se uskutečnila 26.-30.4.1917. Během ní provedli maďarský a český partner terénní průzkum založený na archivních dokumentech a skupina 7 archeologoů (pod vedením Jiřího Zubalíkaz Masarykovy univerzity Brno) provedla archeologickou prospekci lokalit založenou na tomto terénním průzkumu. Na obou lokalitách byl průzkum do určité míry úspěšný.

Na lokalitě Stebnícka Huta se nepodařilo nalézt archeologické důkazy kulometného boje, což podporuje teorii o tom, že kulomety 28. pěšího pluku 3.4.1915 mlčely. Navíc se podařilo lokalizovat část pozic III. praporu 28. pluku na pravém křídle pod Suchým vrchem, což bylo naším vedlejším cílem. Zde jsme měli prostor pouze na předběžný průzkum lokality, který ukázal, že lokalita by byla vhodná k dalšímu průzkumu. A snad ještě zajímavější by mohl být obdobný průzkum pozic I. praporu 28. pluku na opačném (levém) křídle, kde ruský průlom do pozic pluku začal.

Na lokalitě Medzilaborce bylo možno identifikovat velmi jasnou ruskou obrannou linii, na které je patrno, že byla budována ve spěchu (ruské jednotky měly na její zbudování pouze 1 den, než začal útok honvédů). Rovněž bylo patrné, že ruské obranné pozice na hlavním směru útoku byly vybudovány silněji než na vedlejším (kde byly během útoku honvédy skutečně dobyty). Archeologický průzkum pak ukázal známky těžkého boje - pěchotního i dělostřeleckého - v oblasti hlavního obranného postavení. Za nejzajímavější jednotlivý výsledek průzkumu považujeme to, že se podařilo identifikovat linii, na které byli postupující honvédské jednotky zastaveny ruskou obrannou palbou. Tato linie dnes v terénu není viditelná (nebyly na ní žádné zákopy) a bylo možno ji nalézt pouze s využitím archeologické prospekce oblasti. Obzvláště tato linie je vhodná k dalšímu výzkumu, stejně jako část ruské obranné linie, která byla obrácená proti vedlejší obranné linii, v průběhu útoku dobyté honvédy, protože na základě důkazů o intenzitě bojů v této linii bychom se mohli pokusit zodpovědět otázku, zda ruské jednotky opustily hlavní obrannou pozici dobrovolně, nebo nuceně.

Bohužel se nám nepodařilo zapojit do projektu archeology z Polska. Ačkoliv jsme kontaktovali dvě skupiny archeologů věnujících se průzkumu moderních bojišť, ani jedna z nich se nebyla schopná k naší expedici připojit. Spolupráce s polskými archeology by však byla pro nás vělmi užitečná, neboť obě zkoumaní lokality se nacházejí na slovensko-polské hranici a jejich části přesahují na polské území. V důsledku toho je k jejich archeologickému průzkumu potřebné povolení polských úřadů, kterým obě kontaktované skupiny polských archeologů samozřejmě disponují. Proto se budeme o navázíní spolupráce dále snažit.

Na konci expedice se všichni zúčastnění partneři shodli, že taková kombinace archivního a archeologického výzkumu, o jakou jsme se pokusili v rámci tohoto projektu, může přinést nové poznatky o zkoumaných historických událostech a má tedy smysl hledat cesty, jak v tomto společném výzkumu pokračovat i do budoucna.